Mutace covidu

Dětský den je jednou do roka. Je to svátek všech těch malinkých-sladkých, větších-zvídavých i těch největších a nejdrzejších skorolidí.

Všichni se snažíme dát jim to nejlepší a nejúžasnější, co se nabízí. Od zmrzlin, poutí, hopparků, zoo až po drahé dary a nevšední zážitky.
Já jsem se zase letos překonala. Hodně rodičů zajelo se svými ratolestmi do Mc drive, KFC drive či Burger King drive. Kam se na mě hrabou, na toto mé děti rozhodně NIKDY nezapomenou, zajeli jsme si na Covid drive.

Krásná paní ve skafandru nám všem prostrčila elastickou odběrovou tyčinku nosem až do žaludku. Pro větší efekt to zvládla oběma nosními otvory a třemi okénky auta. Ve velkém horku k nám promluvila i několik vlídných slov.


Vzhledem k jejímu úboru a vysoké teplotě na slunci oceňuji i pár slušných pokusů o vtip.

Ti zdravotníci jsou vážně úžasní, ani jsem netušila, jaké hrdiny máme za sousedy, a když slyším o obětavých studentech medicíny, jsem si jista, že je to "lidské poslání".


Mladí medici zjistili opravdu záhy, zda na to mají či ne.

Je snazší být manager, top-manager, general-manager atd. Je mnoho "potřebných" pracovních pozic, ale stejně, když jde do tuhého, zjistíme, že svět je docela jednoduchý.



Dělí se na lidi, kteří umí a chtějí pomáhat a na ty ostatní. Bohudíky u nás, ale i jinde na světě je těch "skvělých" stále dost.


Naše testy i  přes prazvláštní příznaky dopadly dobře a tak se teď mohu zvesela vypisovat. Doufám, že další vlny nebudou a mutace covidu lidstvo mine.