Delirium

"Chytit a nepustit" by měl jistě sto chutí udělat host penzionu mému synovi, kdyby znal pravdu. Jenže tu se už nikdy nedozví, (pochybuji, že čte můj blog). I když, může být vlastně rád, ušetřil zátěž jeho játrům i ledvinám, avšak zadal podnět k analýze jeho duševního zdraví. Tak teď už jen vyprávění, pěkně od začátku.

Stalo se to v zimě, vyjela jsem s dětmi do hor. Ubytování jsme měli domluvené v malém penzionu. V den odjezdu nás navštívila má teta a dala synovi dárek, foukací harmoniku. Celou cestu na hory trénoval a foukal.

Už mi s tím pěkně lezl na nervy, zvláště proto, že zvolil prazvláštní repertoár. Den před tím se totiž ve škole učili českou hymnu. Začalo hustě sněžit a mně ruply nervy: "Přestaň už konečně, vidíš, že nic nevidím. Zabrzdím a spolkneš tu harmoniku celou!"

Přestal hrát a smutně se na mě podíval. Dojeli jsme bez potíží na místo a ubytovali se. Penzion již byl plný. Jedna velká parta bez dětí zabrala všechny pokoje. Večer začali pařit. Pili a bavili se do 4h ráno. Já šla s dětmi brzo spát.

Ráno jsem si přivstala a v 7h už byla na sjezdovce. Měla jsem roční permanentku a mohla i na ranní tréninky zdejších lyžařů. Užila jsem si kouzelný manšestr a v půl deváté se vrátila pro děti.

Snídaně a zase na svah. Den rychle utekl a my se zastavili až u večeře. Vedle u stolů seděla parta. Začali se domlouvat na večerní zábavě. Kdo co udělá na zobání, co se bude pít atd. Všichni se aktivně účastnili diskuse, jen jeden sympatický muž seděl v ústraní.

"Franto, co je to dneska s tebou?" zeptala se mladá žena. Franta se chvíli zdráhal a pak ustaraně povídá: "Já dneska pít nebudu, raději si půjdu lehnout dřív." Celá parta zkoprněla. "Děje se něco?" otázal se muž sedící nejblíže. "Vy se mi budete smát, když vám to řeknu," pronesl smutně Franta. "Ne," zaznělo jednohlasně. Někteří na důkaz i kroutili hlavou.

Franta se tedy pustil do vyprávění: "Trochu jsem to včera s tím pitím přepískl, vůbec jsem nemohl spát, celou noc mi v uších zněla hudba." "Cože? Jaká hudba?" divili se kamarádi. "To mi snad ani neuvěříte, ČESKÁ HYMNA," špitl Franta smutně.

Horská parta na něj starostlivě pohlédla a mně zaskočilo sousto. Měla jsem jasno. Syn sklopil oči. Když jsme přišli na pokoj, optala jsem se ho, kdy a kde hrál. Prý jak jsem v půl sedmé odešla, šel do koupelny, aby nikoho neprobudil a tam trénoval a trénoval.

Frantův pokoj přímo sousedil s koupelnou…

Foto Zbyněk Hozák

K této fotografii se vztahují autorská práva

Se svolením autora