Jediný

Před pár lety jsem trávila léto s dětmi na vesnici. Nebyla to však vesnice obyčejná, byla to vesnice v horách na Balkánu. Má jen pár desítek obyvatel. Všichni se zde živí zemědělstvím. Pole a políčka různých tvarů a barev vypadají na hrbolatém terénu jako cikánská sukně.

Nastaly žně a lidé chtěli sklidit, jenže kombajn má jen jeden místní maník. Nemůže se však roztrhat, když všem to dozrává skoro stejně. Přišel den D, hned ráno jsme vstali a vydali se s příbuzenstvem na pole.

Má malá dcera si na tu vzácnou příležitost (usoudila, že je vzácná z příprav, nervozity a vzrušení všude kolem) vzala koncertní šaty s třpytkami, naleštěné černé lodičky a nasedla na traktor. Marně jsem se jí snažila vysvětlit rozdíl, raději jsem ji nechala, aby nám ještě neujeli, kdyby se přece jenom rozhodla zvolit vhodnější oděv. Tak jsem ji alespoň natočila, za pár let by mi to už neuvěřila.

Na poli stál VELKÝ a nablýskaný kombajn. Nevím, zda kombajny také jezdí do nějaké speciální myčky, nebo se pucují ručně, ale každopádně vypadal ve vycházejícím slunci jako přeskvostný kočár.

Na něm seděl Muž. Černé vlasy, ostrý pohled, malá ústa, široká zarostlá hruď pokrytá jen kšandami z prodřených džínových lacláčů. Dámy všeho věku oněměly úžasem. I muži s úctou vzhlíželi ke kombajnistovi. Takováto podívaná se mi naposledy naskytla na koncertu Jacksona v Praze.

Obdiv byl všudypřítomný a Muž se pustil do díla. Tvářil se zkušeně, drsně, hrdě a práce mu šla rychle od ruky. Zřejmě nejlepší partie široko daleko. Každá ze zúčastněných by ho jistě chtěla chytit a nepustit.

Nakonec jsem musela uznat, že koncertní šaty s flitry byly skvělou volbou. Kdejaká místní krasavice by se od dcery mohla přiučit.....

Foto Zbyněk Hozák

K této fotografii se vztahují autorská práva

Se svolením autora