Požáry
Letní požáry v Řecku byly jedny z nejhorších za poslední desetiletí. V televizi to vypadalo smutně, ale ten zápach spojený se srdceryvným pohledem na mrtvou krajinu byl vážně nepopsatelný.
Vilky měly dvě patra s třemi pokoji v každém z nich, plus terasy, suterén a velká zahrada. Ona zabrala s mužem a synem dva pokoje, vzali s sebou i její sestřenici, aby taky načerpala u moře energii. Žije totiž sama, rodinu nemá a tak tuto nabídku radostně přijala. Zabrali horní patro s pohledem na moře.
Celé první patro si pronajal pár. Krásná žena něco přes třicet a postarší zachovalý muž. Suterén obsadili tři muži se dvěma skoro dospělými syny. Ti pojali moře po svém, rybařili, stále grilovali a popíjeli. Prostě mužská idylka.
Když té noci dostali nařízení, aby se sbalili, muži dole ještě nespali. Přes gril nikdo ani necítil, že se oheň přibližuje. Začala panika. Má dlouholetá kamarádka popadla prvně doklady a pak házela do kufrů oblečení pod tlakem. Manžel rychle vše odnášel do auta společně se synem.
Koukla očkem na sestřenku. Byla evidentně v šoku. Stoupla si k lednici a začala vyndávat vajíčka. Každé se snažila zvlášť zabalit pomocí papírových utěrek z linky. "Co to děláš?" houkla na ní kamarádka. "Balím," zněla odpověď. "A co?" chtěla ji prý trochu nahodit. "Vejce" odvětila roboticky. "A proč, prosím tě?"pokračovala kamarádka. "Jsou přece domácí," odpověděla vážně její sestřenice. To už kamarádce ruply nervy, začala na ni křičet, ať si ihned sbalí doklady, šperky, léky a něco na sebe, že HOŘÍ, pokud to ještě neví.
O patro níž začal jiný příběh. S oznámením nebezpečí si postarší pán vzal malou taštičku a vyběhl. Během maximálně pěti minut byl schopen vyrazit. A to ne, že byl jen schopen, on byl i připraven, usazen v autě a nervózně troubil. Dodával celému zmatku na dramatičnosti. Jeho krásná mladá společnice začala zmateně pobíhat s ramínky. Na každém z nich měla překrásné šaty. Co kus, to originál, až se mi dech tajil, když mi má kamarádka ukazovala fotky z předchozích dnů dovolené.
Korunu celému vyprávění dodala popisem balící se mužské party. "Byli celkem rychlí, hodili do aut pár tašek, zřejmě ani nevybalili. Měli velkej osobák a dodávku. Tou přitáhli všechny ty pruty, podběráky, držáky i člun. Viděla jsem, jak kolem něčeho vášnivě diskutují, doslova se hádali. Nevěděla jsem, o co se jedná, dokud jsem nezahlédla, že do dodávky ládují mrazák!" řekla mi vzrušeně kamarádka. Prý tam měli hodně masa a již nachytaných ryb, jak se jí podařilo později zjistit….
Tak přesně v takovýchto situacích poznáte lidi, a co by byla Vaše KPZetka?
Foto Zbyněk Hozák
K této fotografii se vztahují autorská práva
Se svolením autora
No, tak jestli to vše byli Češi, tak má "logiku" i ten mrazák...
OdpovědětVymazatAno, jsme národ rybářů. A...hlad je největší strašák.
VymazatTak já jsem si něco podobného vyzkoušel v praxi, když jsem při velké povodni dostal od hasičů jednu minutu na opuštění domu, protože začala povolovat hráz rybníka a hrozilo, že náš dům ten příval zboří. Je to moc zvláštní situace, kdy je možné si vzít jen pár věcí do kapsy (auto na odvoz bylo mimo hru, protože všechno kolem už bylo zatopené, navíc byly dvě hodiny v noci), takže u mě tehdy vyhrály doklady, platební karta a foťák přes rameno, se vším ostatním jsem se v duchu rozloučil. Nakonec hráz rybníka překvapivě vydržela, ale na ten okamžik rozhodnutí si moc dobře pamatuju, takže si umím podobnou situaci s ohněm docela představit.
OdpovědětVymazatJá sama nevím, jak bych reagovala. Snad se to ani nedozvím. Vyprávění kamarádky jsem poslouchala bez dechu, a když ještě otevřela galerii v telefonu, všichni účastníci dovolené dostali tvář. Musela jsem se podělit 🙂
Vymazat