Tábor
Udělala jsem velkou chybu, když jsem volila tábor. Měla jsem na to právo, vzhledem ke svému věku jsem nemohla ani tušit, co mě v příštích dnech čeká.
Pod ruku mi padl letáček: "Tábor Český Šternberk - volná místa." To znělo dobře. Sbalila jsem si tedy svou kytaru, černý tátův svetr a čundrácký klobouk i další důležité věci a těšila se na nové zážitky. Jaké bylo mé překvapení, když na srazu u autobusu byly "zvláštní" děti. A nejen děti. Také rodiče vypadali jako šílená banda snobů.
Nebyla jsem daleko od pravdy. Chyběla tomu jiskra i šťáva, parta i přátelství a hlavně SRANDA. Děti se moc nebavily, hodně četly, dívky chodily ve značkových šatech a balerínách po lese. Jako sport jsme nehráli vybíjenou či volejbal, ale ragby a golf.
Já milovník všech sportů jsem chcípala nudou. Hrát ragby s barbínami bylo vážně psycho. Táboráky se nekonaly a večer se chodilo brzy spát. Do řeky Sázavy nás vedoucí nepustili, zřejmě zákaz shora. Zato jsme několikrát navštívili hrad a dozvěděli se důležité informace o všech sálech, stavbě, rodu i osobním životě jeho členů. Velmi povzbuzující ve čtyřicetistupňových vedrech.
Poprvé v životě jsem se z tábora těšila domů. Ne, že bych se doma měla špatně, čekala mě tam milující rodina, jenže já miluji společnost a vždy jsem při návratu z tábora brečela. Takže tentokráte naši zírali, bylo to vážně děsné. I dnes s velkým odstupem času se mi to barvitě vybavuje.
Proto jako rodič hodně dám na doporučení známých při výběru táborů. A to se mi vlastně nic vážného nedělo, jen jsem se šííííííííííííííííleně nudila s dětmi burzovních makléřů....
Foto Zbyněk Hozák
K této fotografii se vztahují autorská práva
Se svolením autora
Komentáře
Okomentovat