janabruzkova.blogger.com

Život holt nejde podle našich představ. Je potřeba na každém dni najít něco pozitivního. Občas se mi však velmi těžko hledá. Tak například včera brzy ráno jsem se synem odešla k doktorovi. Měla jsem představu, že to ještě do školy stihne na 1-2 hodinu. Půl hodiny před ordinačními hodinami lékařky byla čekárna plna k prasknutí. " To tam ti lidé jistojistě spali, to jsou ti od včera, co na ně nevyšlo" napadlo mě. Otočili jsme se ve dveřích, syn šel do školy včas a já jela do práce. Po cestě jsem se stavila na poště. To je tedy ústav. Ať přijdete ráno nebo večer, klidně i v pravé poledne, je tam neubíhající fronta. Chudáci zaměstnanci. ( Mně stačí pár naštvaných opilců či vzteklých důchodců, kteří nerozumí vyúčtování. Ti na mě křičí a rozčilují se, že oni vůůůbec netopí a ani se nemyjí, tak proč k sakru mají takovýto nedoplatek. Nechápou, že si už léta letoucí nenavýšili zálohy. A je jich bohudíky málo. ) Na rozdíl na poště je jich většina. Ten, kdo náhodou přijde klidný a s dob...

Bubliny jsou důležité a provází mě celý život. Nejdříve to byla bublina dětská. Žila jsem šťastně ve svém mikrosvětě, milována a opečovávána celou rodinou. Pak přišla bublina pubertální. Byla jsem Queen, celý svět mi ležel u nohou. Následovala bublina pracovní. Vplula jsem do světa vydělávání peněz. Potom přišla bublina rodinná. Dobrovolně jsem se uzavřela v kuchyni obklopena malými dětmi. A teď? Teď jsem z toho bublina já. O každé této bublině jde toho hodně napsat. Každá má své kouzlo i své vtipné historky. A určitě další bubliny budou následovat. Už se nemůžu dočkat. Zvláště výživnou bublinou bude bublina rodičů s pubertálními potomky. Na tu se obzvláště těším, jen abych se do té bubliny vůbec vešla

Jak mnozí jistě víte, (někteří tedy ještě nevědí, avšak i oni se dříve či později dozvědí), že rodičovství je záhul. Hlavně tedy pro ženy. Jen nepatrné procento mužů je zasvěceno do těchto tajů stejně jako matky. A těm tedy klobouk dolů. Když dívka vyroste v ženu a zatouží být matkou, většinou si ani nedovede představit, co to všechno obnáší. Celodenní a bohužel i celonoční péče o někoho jiného než ona sama, je velký zápřah a změna. Její potřeby a sny musí jít prozatím stranou. Ale zvykneme si na všechno a většinou to děláme s láskou a rády. Na co jsem si však nikdy úplně nezvykla, je záchod se společností. Nejsem ten typ, co se na toaletu zašívá a čte si časáky či knihu. Avšak stejně tam potřebuji samotu a klid. To však s malými dětmi není možné. Zvláště pak na veřejných toaletách. Dítě musí jít s Vámi. Venku ho nenecháte, aby ho někdo neodvedl. Pokud ho postavíte před kabinky, na 100% ho někdo omylem bouchne dveřmi. A pokud ho necháte u umyvadel, je více než jisté, že bude mokré i s ...

Tak píši slíbené pokračování. Vůbec jsem netušila, že takovýto …. článek může mít takový ohlas. A ani ve snu mě nenapadlo, že to bude článek dne! Děkuji všem za přečtení a za hojné komentáře. Vlastně všechny reakce byly pozitivní a tak mám velkou chuť na další psaní. Má příbuzná mi onehda vyprávěla skvělou historku. Smála jsem se ještě další den. Byl vlahý jarní podvečer a Helga si vyšla, tedy spíše vyjela se svým drahým na výlet. Měli těsně před svatbou a vše bylo dokonalé. Domluvili se, že si zajedou na pozdní oběd, či dřívější večeři do útulného penzionku za Prahou. Pak měli v plánu ještě procházku v jarem vonící přírodě. Zastavili tedy na parkovišti penzionu a vydali se do prostor restaurace. Sedli si ke stolu pro dva a objednali aperitiv. Společně probírali poslední detaily svatby. Nechali si doporučit jídlo od šéfkuchaře. Kachnička s doma nakládaným zelím a domácím bramborovým knedlíkem vypadla opravdu neodolatelně. Helga se napucla jako nikdy. Tedy spíše, jako dříve. Před svatbo...

Jen málokdo z mužů tuší, co se za těmito zdmi odehrává. Tato místnost se dá vlastně bez nadhledu srovnat s porodním sálem (v součtu určitě). Tolik bolesti ženy musejí protrpět čekajíce ve frontách v dámských toaletách. Chlap by namítnul: "tak proč nechoděj dřív?" Když my ženy vždycky doufáme v ty lepší konce a dlouhou neubíhající frontu si prostě nepřipouštíme jako pravděpodobnou variantu. Občas se mi i stalo, když už bylo nejhůř, že jsem prostě poprosila tu první a řekla, že už se počůrám, když mě nepustí. Vždy jsem se setkala s pochopením. Nikdy jsem nebyla drzá ani arogantní. Nyní, jako starší, když už je opravdu nejhůř, chodím na pánské toalety. Hlavu sklopenou do země a jdu rovnou do kabinky. Tímto se všem mužům, co to čtou, omlouvám. Na dámských toaletách se ale řeší problémy, vznikají nová přátelství, domlouvá se i obchod. A někdy je také děsná sranda. O to jste Vy muži ochuzeni. Tak třeba: Jednou na velké pražské akci bylo to pálení čarodějnic spojené s koncertem mnoh...

Člověku zůstává rozum stát, když pozoruje svět kolem sebe. Stále mě fascinují chodci a to nejrůznějšího věku. Každý řidič má určitě bohatou osobní zkušenost s důchodci, spíše důchodkyněmi, které se potkají na přechodu nebo těsně před přechodem. Mají z toho ohromnou radost a to přece musíte pochopit. Už si myslely, že se snad už nikdy neshledají a ono jo a je jedno kde. Zapomenou na svět kolem sebe a pomalu se přenesou do doby již dávno minulé. Snad ani to troubení nevnímají. Pokaždé mám radost z těchto úžasných setkání, ale jen furt nevím, proč jsem jejich svědkem vždy v tom největším časovém presu. Další, možná ještě horší nebezpečná situace je nezřídka k vidění po celé Praze a jistě i dalších městech. Vesnice ty nepočítám, protože tam lidé často nemají na výběr. Jsou rádi, že tam mají alespoň jeden chodník. Mezi vesnicemi potkáváte maminky tlačící kočárek po silnici. A kde jinde, po poli by jim to nejelo. Ale v Praze i dalších městech máte všude výběr z pravého či levého chodníku. Ma...