janabruzkova.blogger.com

Co dělat, když jste rebel? Je to celkem podstatná otázka. Co že to vlastně rebel je? Povstalec, vzbouřenec. A to já přesně jsem. Pobuřují mě křivdy, pobuřuje mě politika, ale nemám tu moc něco podstatného změnit. Je přinejmenším nepraktické být rebel a vychovávat děti. Od dětí vyžadujeme poslušnost a při takovémto vzoru je nemožné jí dosáhnout. Rebelové mají malá rebelčata a to je pak dílo. Máma mi vždycky říká, "Co se divíš, koukni se na sebe!". Asi má pravdu, tedy určitě má pravdu, jen se mi to zas tolik nelíbí. Ne jsem i trochu ráda, že si jdou za svým. Občas je však tato povaha dost na škodu. Teď mě napadl jeden příklad. Když byly dceři tři roky, nastoupila do školky. Do té úžasné, co byl syn, se nedostala, tak šla do té za rohem. Dětí hodně, učitelek málo. Dvacet dva dětí na jednu nebylo výjimkou. Jedna paní učitelka byla hodná a milá. Povídala, že je ráda, když přežijí. O nějakých zvláštních aktivitách se nedalo ani mluvit. Druhá byla stará a děsně iritující. Hned první...

Když zavřu oči, už to začíná. Má horská dráha myšlenek se ubírá do nedosažitelných výšek. Za bděla by mi bylo jasné, že se zase musím vrátit na zem, ale při usínání NE. Rozvíjím své úžasné teorie a stavím vzdušné zámky a je při tom hezky. Kam až jen myšlenky mohou zajít? Až tam, kam jim dovolíte. Nemám ráda lidi bez snů, spíš je mi líto, že je už nemají. Pak se totiž nemá, co plnit. Jsem obklopena lidmi s velkými sny a jsem hrdá na to, že je i znám. Mít tak kouzelný proutek nebo prsten Arabely, hned bych věděla, co s ním dělat. Vždy jsem si ráda vymýšlela pohádky pro své děti. Za prvé jsem už večer neviděla na pásmenka knížek a za druhé mě to samotnou bavilo a překvapovalo, jak to "bude dál". Vlastně i moje máma si vymýšlela pohádky pro mě, dokonce si jich dost pamatuji. Za čtvrt století jsem je převyprávěla svým dětem. Lidová literatura. Zkuste si vyprávět pohádku z fleku, vymýšlet si slova doslova za pochodu, aby to dítě zaujmulo a bavilo. Tak dnes píši trochu jinak. Zavřet...

Jedu si včera spokojeně po brněnské dálnici a tu mě najednou vyvede z taktu tank. A další a další. Jak je tak objíždím, přemýšlím: "Kam asi jedou?" Napadají mě různé teorie. Pokouším se i jeden vyfotit, není to tak snadné, zaostřit a řídit (prý, že ženy zvládají všechno najednou, všechno jo, jen řízení vozidla se do toho nepočítá). A záhy se mi vybaví moje dětství. Hned začátkem dubna nám paní učitelka řekla, že musíme namalovat šeříky. (Bylo jedno, že ještě nevykvetly, jelo se prostě podle plánu.) A pak následovala výroba mávátek. Zabralo to více než jedny pracovky. Musela se vystřihnout čtvrtka kruhového tvaru přesně podle šablony a pak omotávat barevnými fáborky tedy krepovým papírem nastříhaným na pruhy asi 1,5 cm, které na konci visely. Hotovo a mohlo se vyrazit. Kam? Na průvod PRVOMÁJOVÝ. Já osobně jsem na žádném nikdy nebyla. Vlastně ani nevím, jak jsme se z toho vykroutili, avšak má příbuzná, musela pravidelně. Před pár lety mi vyprávěla příběh, který ani moje voděvzd...

Chtěla bych Vám vyprávět příběh mého nejlepšího kamaráda. Je to úžasný člověk, který mě provází skoro celým životem a moc si ho vážím. Zrovna dnes jsem ho někomu vyprávěla a došlo mi, že by opravdu stálo za to ho napsat. Můj kamarád "Dušan" udělal střední školu komunikací. V té době se už každý těšil do práce, vidina vlastních peněz byla velkým lákadlem. Tato škola svým absolventům zajišťovala i následovné uplatnění v tomto oboru. "Proč čekat na maturitu a ztrácet tím ještě jeden rok, když můžeš nastoupit hned s výučním listem?" honilo se hlavou hodně klukům. A tak se stalo, že Dušan nastoupil do práce. Svojí pílí se brzy dostal na vyšší platové ohodnocení. Když přišli na trh noví mobilní operátoři, o Dušana byl velký zájem. Stal se vedoucím technického oddělení největší mobilní sítě na našem trhu. Jak to tak v životě bývá, zamiloval se. Jeho vyvolená však ještě chtěla poznat svět. Stál tedy před rozhodnutím. Láska nebo práce? Rozhodl se dát výpověď a následovat hla...

( Víte, že já si STRAŠNĚ ráda hraji, proto jsem ani tuto výzvu nenechala bez odezvy.) Kdo a co je to SUPERSTAR? Kde se berou nebo jak vznikají? Je to děsná souhra náhod v úžasné konstelaci hvězd. Ano, talent prostě jen sám o sobě nestačí. Musí být spojený se štěstím a strašnou vůlí něco dokázat, něco ve svém životě změnit. To je ten hnací motor. A za každou SuperStar je i pozadí, ocas této komety, který sahá daleko za její záda. Jsou to babičky, možná dědové, rodiče či učitelé zpěvu, tety nebo kdo ví. Do vínku jí byl dán talent, který někdo probudil….. Pro mě jsou obě mé děti SUPERSTAR a nejen ony. Dcera překrásně zpívá. Vždy krásně zpívala, jen jako každé malé dítě neuměla všechny písmenka správně vyslovovat. Začala jsem s ní chodit na logopedii. To byla otrava, trénovat nechtěla, ne a ne. Po čase už vše šlo, jen Ř nechtělo naskočit. Talentovky do dětského sboru se blížily. Oslavila své páté narozeniny a už tu byly. Šly jsme ještě jednou na logopedii, nic. Ř nebylo, bylo tu jen Ž. A t...

Pořád tomu nemohu uvěřit, když stojím v knihkupectví a vidím ji tam. S vydáním své první knihy, jsem vykročila doslova do neznáma. Ano, píšu blog, ale to je něco jiného. Už jsem do blogu dlouho nepsala, není to tím, že bych zpychla, ale jak mnozí víte, JSEM ÚČETNÍ. Pokud mohu porovnat letošní daňový maraton s loňským daňovým maratonem, letos vedu, ne v množství odvedené práce, ta je stále stejná, jen v provedení. Musím se pochválit, letos jsem ani JEDNOU neměla noční úbor pod normálním oděvem.(Viz. článek z loňska touto dobu). A to se počítá. Nalíčení jsem tedy každodenně nezvládala, alespoň si má pleť v březnu trochu odpočine. Třeba příští rok už to budu zvládat se vším všudy. Jsem děsnej perfekcionalista a to není pro toto povolání úplně optimální. Nejlepší je, jak se říká "datlovat" nebo "naházet" či "nabušit" TO tam. Jenže to já ne, já furt o něčem bádám, spekuluji, dumám. A tak má rychlost nebývá zrovna optimální. Jednou jsem takhle vyplňovala šílenou...